Za chyby se někdy neplatí

Tedy, někdy platí, jde o to zda vždy zaplatí za chybu ten, kdo ji způsobil.

Včera do zpráv pronikla informace o husarském kousku jedné českolipské firmy, která si všimla super díry v úpravě zákona o placení pojistného na sociální zabezpečení.
K chybičce došlo v roce 2006. Chyba spočívá v tom, že neurčuje daňový základ, ze kterého se sociální pojištění počítá. Ke změnám došlo v souvislosti se změnami v zákoníku práce, které iniciovali poslanci ČSSD.
Díky této chybné úpravě zákona přestala firma z České Lípy odvádět sociální pojištění. Místní pobočka Správy sociálního zabezpečení začala po firmě pojištění o několika urgencích vymáhat soudně.
Výrok Krajského soudu v Ústí nad Labem byl jasný. Stát nemá na pojištění, po dobu kdy v zákoně tato chyba byla, nárok. Jedná se o první polovinu roku 2007.

Stát se aktuálně odvolal k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten by měl rozhodnout na jaře 2010.
Pokud Nejvyšší správní soud potvrdí výrok ústeckého krajského soudu, že stát neměl v první polovině roku 2007 zákonný nárok na vybírání pojistného, hrozí že pokud firmy stát zažalují o neoprávněný výběr sociálního pojištění, je velmi pravděpodobné, že uspějí.
V takovém případě by stát přišel zhruba o 100 miliard korun.

A jsme zpět u toho jak chyba vznikla. Je běžné, že je člověk plně zodpovědný za své konání a v případě pochybení musí čelit následkům. 
Jsem zvědavý, jak to v tomto případě dopadne.